Za dva dny mám narozeniny. Jenomže já je mám chuť nevyznávat. Celé se mi to zdá jen jako hrozně neurčitá cifra. Je to těžké na vysvětlování, ale pokusím se (jako bych chtěla něco jiného).
Představte si, že bychom měli jiný kalendář, který by měl místo 365/366, co já vím, třeba jen 300 dnů. Kolik by mi teď bylo? Přinejmenším dvacet. A nikomu by to nebylo divné. Teď mi bude patnáct a taky to někomu není divné a kdybychom měly kalendář se 450 dny, slavila bych své desáté narozeniny a nikdo na celém světě se stejným kalendářem, by se nad tím nepozastavil, nikdo by nepojal žádné podezření. Nikomu by to nepřišlo zvláštní.
.jpg)
Lidé jsou přizpůsobiví, snadno si navyknou na určitý režim, na cyklus opakujících se událostí, svátků; na kalendáře. Navykli by si i na ten s 200 dny. Navykli by si i na ten s čtyřmi sty padesáti dny. Jde jen o zvyk. A proto mi přijdou narozeniny tak nestabilní. Stačí aby si nějaký vážený vysoce postavený magor usmyslel, že se nám všem na světě překope v kalendáři a já nebudu mít narozeniny v dubnu, nýbrž v Srpnu a nebude mi patnáct ale 105 let. Svět je plný paradoxů, já je shromažďuji, a tohle je jeden z největších z nich. Jak je život proměnlivý a jak málo stačí k tomu, aby vás něco vytrhlo z každodenní rutiny. A proto všem říkám: "Pozítří slavím 5479 dnů", protože dny jako jediné proměnlivé nejsou.
xxx
-K
Žádné komentáře:
Okomentovat
Rozhodli jste se mi nějak okomentovat blog? ----Děkuju moc! Ani jsem v to nedoufala----
Ps: pište váš upřímný názor!