Znovuzrozená - Reborn

Ahoj! 

Tak jsem po dlouhé době zase zpátky (né, že by to někoho zajímalo, že ano). Stejně ubohá jako předtím a ano, ještě o trochu víc sebe litující. Koukám na prázdný prostor pod textem, který píšu a přeji si, abych už byla u konce. Abych napsala něco, co bude lidi bavit. Něco, co by jim vykouzlilo úsměv na rtech. Co by udělalo jejich den lepším. Co by je donutilo, napsat nějaký ohlas. 

Procenta, že se mi to nepovede rozhodně převažují, ale svůj sen snad mít můžu. 

Každý má sen. je blbost aby neměl. Lidé sní odjakživa. Všichni do jednoho. Někdo si své sny plní, někdo ne. A nemusí to být jen kvůli tomu, že se bojí, nebo že na to nemá. Jsou lidí, kteří své sny nerealizují čistě jenom proto, že je baví snít. Že je baví hovořit o věcech, které by mohly být.

Já, sama za sebe, nevím, do které ze skupin zapadám. Někdy do té první, někdy do druhé. Je to zvláštní, co?

Se sny je to stejné jako s lidmi, které za svůj život potkáte. Někdy jsou to jen krátká rychle pomíjivá shledání, která ve vás zažehnou plamen, který ale stejně rychle uhasí sprška studeného realismu. Někdy jsou to vztahy dlouhodobé, sníte dlouho, ale potom se začnete odcizovat, dospívat a pomalu si přestáváte rozumět. Některé sny se s vámi táhnou jak je život dlouhý, narodíte se s nimi a později s nimi i umřete. 

Venku je tma. Obloha dnes není jasná. Nejsou vidět hvězdy. Chtěla bych vylézt ven a lehnout si do trávy. Někdy to dělám. Udělám to dnes?

Problém se mnou je, že mám velké sny. Sny, které mě jednou přivedou buď do obtíží nebo k úspěchu. Nevím, Zdá se mi, že stojím někde uprostřed. A možná je to tak správně. Možná, že bych uprostřed být měla.

-K. xxx